Společenské postavení umělce
Během renesance se změnilo i postavení umělce.
Ve středověku umělce jako individualitu neznáme.
Jsou považováni za řemeslníky a obvykle nepodepisují svá díla
(proto jsou dnes označováni dle svých nejvýznamnějších děl, např. Mistr vyšebrodského oltáře).
Toto se v renesanci mění.
Umělci vystupují z anonymity a někteří dosahují dokonce vysokého společenského postavení.
Jako příklad může sloužit Gentile Bellini, který získal od Fridricha III. hraběcí titul,
nebo Tizian, kterému Karel V. udělil řád Zlaté ostruhy opravňující ho užívat titul rytíř.
Některým umělcům se podařilo zbohatnout nebo získat vysoký úřednický post.
Přesto se obecně ještě držela představa, že umělci jsou nízkého původu,
protože jejich činnost vyžadovala manuální práci a oni sami postrádali vzdělání.
