Rysy
V jednotlivých druzích umění vznikaly nové prvky, ale některé rysy byly pro renesanci ať již jako epochu,
nebo pro umění, které vytvářel renesanční člověk, společné.
K typickým rysům Renesance patří také některé z Antiky př.: zdobené mramorové sloupy, římsy, arkády, kupole nad chrám atd.
antropocentrismus
Klade se důraz na člověka, na lidský rozum, poznání a pozemský život.
individualismus
Člověk se stává všestranně rozvinutou osobností.
Vznikají životopisy, vlastní podobizny malířů, umělci na rozdíl od středověku podepisují svá díla.
humanismus
Renesance se obrací zpět k antice a antické kultuře a přebírá z ní velké množství prvků,
které dále tvůrčím způsobem užívá a přetváří.
vědecký základ umění
Spousta umělců byla skutečně „renesanční“, zabývali se i anatomií, optikou, technologiemi,
které pak užívali ve své tvorbě.
Typickým příkladem je užití perspektivy v malbě a kresbě či odlévání soch z bronzu.
tzv. realismus
Přestože si renesanční umělci nárokovali u svých děl návrat k přírodě (inspirováni antikou),
určitý soubor konvencí užívali. Jejich reálie se týkala hlavně užitých témat.
Objevují se scény ze „všedního života“ – vzniká např.
novela (povídka ze života obyčejných lidí) nebo komedie inspirovaná životem rolníků.
Realismus jako umělecký směr se však objevil ve výtvarném umění a v literatuře až počátkem 19. století.
sekularizace
Dá se považovat za společný rys, i když nebylo tak velké, jak se obvykle myslí.
Náboženské motivy jsou velmi časté.
nacionalizace umění
Jestliže byl pro středověké umění typický univerzalismus,
tak od renesance začínáme rozlišovat národní umění s jejich typickými prvky a rysy.
sběratelství
Pro středověk také neznámá věc.
Sběratelství úzce souvisí se snahou co nejlépe poznat antický svět prostřednictvím hmotných památek,
které se na italském území zachovaly v hojném počtu.
Se snahou sbírat antické památky jsou spojeny i počátky archeologie.
mecenášství
Umění se stává politickou zbraní
(notoricky známým příkladem je Masacciův obraz Peníz daně nebo Michelangelova socha Davida)
a efektním prostředkem bohatých a mocných, jak se prezentovat vůči veřejnosti.
Z těchto řad pochází velké množství mecenášů, jen v Itálii např. papežové Martin V., Evžen IV. nebo Mikuláš V.,
dále v Milánu Filippo Maria Visconti, Francesco Sforza, v Neapoli Alfons V. Aragonský nebo Ferdinand I. Aragonský.
